Teorie difúze inovací (angl. Diffusion of innovations), jejíž moderní kořeny sahají k Tardovi a Simmelovi, představuje unikátní syntézu teorie a empirie s cílem porozumění mechanismům šíření či ne-šíření nových idejí, nástrojů či postupů sociálním systémem. Její současné aplikace mají široké využití v marketingu, v investičních strategiích, ve vládních sociálních programech a programech technologického transferu, v plánování nových online produktů, v analýzách revolucí, v mezinárodních rozvojových programech atp. Ve své současné podobě je teorie difúze inovací nerozlučně spojena se jménem Everetta Rogerse, který je také autorem série stejnojmenných publikací, v nichž s bezkonkurenčním výsledkem syntetizoval dosavadní poznatky na tomto vědeckém poli. V kursu budou studenti seznámeni s Rogersovou poslední verzí difúze inovací, jejíž jednotlivé části budou průběžně konfrontovány s poznatky z příbuzných sociálně vědních disciplín a teorií jako jsou sociologie vědy a techniky, teorie rozvoje, analýza sociálních sítí a sociologie nových médií. Kurs se bude konat nepravidelně, a to formou samostatné přípravy k diskusi nad přečteným úsekem poslední edice Teorie difuze inovací. Organizační platformou je moodle. Kurs je uzavřen testem, v němž bude ověřena znalost probrané látky.